Pouť – zastavení druhé

Když se rozhlédnu kolem sebe dýchá na mě chlad betonových stěn, od úst mi stoupá pára a přesto se cítím spokojený. Zabalený ve spacáku a v téměř veškerém teplém oblečení které mám. Čas je neúprosný kat, který odměřuje spravedlivě. Kapka za kapkou, daly by se počítat, ale proč?

Dále čtěte s obrázky v příloze ...teď už tu skutečně je, omluva za menší zdržení

... drobné pravidelně nepravidelné aktualitky z mé poutě můžete sledovat též na http://www.facebook.com/uPoUtNiKa ...:-)