Pouť - zastavení s vůní pečeného cukroví

Vzpomínám na reakce mého okolí, když jsem oznamoval mé rozhodnutí vyrazit pěšmo do Santiaga ve Španělsku. Byly smíšené. Jsi blázen, snílek, naivka ... si myslíš, že Tě někdo nechá někde zadarmo přespat? A podobné. Samozřejmě byly i ty pozitivní (bez nich bych se možná ani na cestu nevydal) Po 10 000 ušlapaných kilometrech jsem rád, že jsem byl tím snílkem, naivkou. Nyní vím, že si byť přes některé těžkosti a obtíže můžu své snílkovské představy splnit. Stačilo jediné - sledovat hlas mého srdce. No dobrá, bylo toho potřeba ještě trochu více. Zdraví, úsměv, vlídní lidé na cestě, síla v nohou, peníze na bankovním účtu ... :-) Jsem rád snílkem. *** *** ***

Děkuji Vám Královédvoráci za čtení, za Vaši, byť nevyslovenou podporu ...

Krásný, pohodový rok dvoutisící dvanáctý ...

P o U t N í K
Petr

zamyšlení shrnujících 17 měsíců fyzického šlapání a 19 měsíců celkem na pouti: https://docs.google.com/viewer?a=v&pid=explorer&chrome=true&srcid=0B7_D0...